Mýty a fakta o marihuaně I.

Bushka Bryndová, 1. června 2001 (Svět namodro)

Konečně knižní vydání Mýtů a faktů o marihuaně v češtině

Autoři níže uvedené publikace na téma účinků marihuany na člověka (L. Zimmerová je profesorkou farmakologie na newyorské lékařské fakultě City University New York a John P. Morgan profesor sociologie tamtéž) podnikli rozsáhlý průzkum v oblasti vědecké literatury. Systematicky seřadili fakta a porovnali se zažitými tvrzeními o této droze. Populární formou podaný vědecký přehled ukazuje, že užívání marihuany bezpochyby může být škodlivé – ale zdaleka ne tolik, jak škodlivé jsou falešné mýty, které ji obklopují.

Knihu má v edičním plánu zařazenou nakladatelství VOLVOX GLOBATOR – je určena jak dospívající mládeži, tak jejich rodičům, školním protidrogovým koordinátorům, policistům i široké veřejnosti. Měli by ji znát lidé, kteří marihuanu milují, ale i ti, kteří patří k jejím odpůrcům.

První ze seriálu článků, které se pokusí odpovědět na obvyklé otázky o marihuaně, její nebezpečnosti pro zdraví a dopadu na společnost. Odpovědi vycházejí ze seriózních vědeckých výzkumů a statistik.

V otázce marihuany často (nejen u nás) dochází k tomu, že důležitá rozhodnutí jsou činěna na základě mylných informací – mýtů o marihuaně, šířených v médiích i v různých vládních materiálech. Autoři knihy, ze které z velké části vycházím – „Marihuana – mýty a fakta“ (Marihuana Myths, Marihuana Facts, Lynn Zimmerová a John P. Morgan) vydané výzkumným ústavem The Lindesmith Center v roce 1997, systematicky a důkladně probírají jeden takový mýtus za druhým a vysvětlují jejich mylnost ve světle posledních vědeckých výzkumů.

Ukázalo se totiž, že užívání marihuany není obecně zdaleka tak škodlivé, jak se často tvrdí – pokud ovšem nejde o skutečně extrémní dávky. Ohledně užívání marihuany dětmi je jasné, že těm by se do rukou dostat neměla, což platí i o ostatních psychoaktivních látkách. Ačkoliv se tak stává i přes její přísný postih, přesto by to nemělo být v žádném případě důvodem k panice a k šíření nepravdivých informací nebo k démonizování marihuany a jejích uživatelů, nýbrž k zamyšlení nad jinými, alternativními přístupy a k čerpání ze zkušeností ostatních zemí.

The Lindesmith Center je výzkumný ústav drogové politiky, který podporuje fundované analýzy a diskuse o drogách a drogových politikách. Lynn Zimmerová a John P. Morgan jsou významní američtí vědci a odborníci na mezivědní studie o drogách.

Další články budou věnovány dvaceti nejrozšířenějším mýtům o marihuaně (viz níže), které vznikly buď jako účelové výmysly a lži, nebo nesprávnou interpretací výsledků vědeckých výzkumů. Tyto mýty budou jeden po druhém vyvracené s pomocí vědeckých důkazů a statistik.

Možná, že čtenářům přijde podivné, proč tyto mýty vůbec vznikly, proč některé osoby a instituce tak vehementně bojují proti marihuaně. Existuje pro to více důvodů. O historii zákazu konopí ve 20. století si můžete přečíst v mém článku „Konopí: rostlina obdařená mocí rozesmát i léčit“. V dnešní době se ještě přidal tlak ze strany represivních složek, které díky „boji“ proti démonu marihuany čerpají značné peníze se státních rozpočtů. V zemi, kde je represe nejsilnější – v USA – policie při zatčení za drogový delikt zabaví majetek a ten pak propadne v její prospěch. Podobné opatření se i u nás – naštěstí neúspěšně – pokusila prosadit Severova KDU-ČSL. Pak je zde ještě velice silné lobby farmaceutických koncernů, kterým by následkem povolení pěstování marihuany pro osobní potřebu podstatně klesly příjmy za léky proti bolestem, úzkosti, depresím, nespavosti atd. Od rolu 1991 se předepisování těchto léků v České republice zvýšilo o 330 % – lékaři často za to, že lék předepisují, berou provize, a tak bezohledně přispívají k této skutečně nebezpečné toxikomanii, která je však naprosto v mezích zákona. Další nepřátelé marihuany pocházejí z řad výrobců alkoholu, kteří se zcela oprávněně bojí poklesu zisku v případě dekriminalizace – uživatelé marihuany totiž z velké části nepijí alkohol, jelikož tyto dvě drogy se nepříliš dobře snášejí. Marihuana má oproti alkoholu mimo jiné i tu výhodu, že druhý den po ní není kocovina. Je příznačné, že právě tyto firmy z největší části financují různé programy a drogové politiky zaměřené na potírání marihuany.

ZAHRANIČNÍ KOMISE, KTERÉ MARIHUANU PROHLÁSILY ZA NEŠKODNOU

1894 – Indická konopná komise – Došla k názoru, že umírněné užívání konopných drog prakticky nedoprovázejí žádné negativní účinky.

1925 – Panama Canal Zone Report – Říká, že vliv marihuany je silně přeháněn a že nejsou žádné důkazy o tom, že by na uživatele nějak špatně působila.

1944 – LaGuardia Commission Report – Nenachází žádnou souvislost mezi násilnými zločiny a marihuanou, ani to, že by marihuana nějak posilovala sexuální promiskuitu. Navíc prohlásila, že marihuana nevede k návyku na morfium, heroin či kokain.

1969 – The British Wootten Report – Prohlásila, že poté, co se podařilo očistit tento případ od mýtů a bráno z objektivního hlediska, se stalo zřejmým, že cannabis není velmi škodlivou drogou.

1970 – The Canadian LeDain Commission Report – Nebyla prokázána fyzická závislost na cannabisu ani fyziologické abstinenční příznaky, a to dokonce ani u pravidelných uživatelů.

1972 – National Commission on Marihuana and Drug Abuse – nebezpečí fyzického či psychického poškození plynoucí z experimentálního nebo občasného užívání přírodních přípravků z cannabisu nebylo téměř vůbec prokázané. Současná politika represe je neúměrná škodám způsobeným touto drogou jak na úrovni jednotlivců, tak i celé společnosti.

1972 – The Dutch Baan Commission – Cannabis nezpůsobuje vznik tolerance ani fyzickou závislost a fyziologické dopady užívání cannabisu mají relativně neškodnou povahu.

1977 – Commission of the Australian Government – Jedním z nejpřekvapivějších faktů je to, že přímá toxicita cannabisu je v porovnání se všemi ostatními drogami nízká a mezi jeho uživateli se neprokázalo, že by měl nějaký podstatný negativní dopad na jejich zdraví.

1982 – National Academy of Sciences Report – Marihuaně se během posledních čtyřiceti let kladlo za vinu, že má negativní dopad na společnost, je odpovědná za zločiny a násilí, vede k závislosti na heroinu a že zničila pracovní morálku americké mládeže. Tato obvinění se však nezakládají na vědeckých důkazech.

1995 – Report by the Dutch Government – Cannabis není příliš toxický a z toho, co o něm víme, vyplývá, že rizika jeho užívání nelze označit za „nepřijatelná“.

ZAHRANIČNÍ KOMISE, KTERÉ SE VYJÁDŘILY PRO DEKRIMINALIZACI MARIHUANY

1969 – The British Wootten Report – Postavení cannabisu a heroinu na stejnou úroveň v naší legislativě je naprosto nevhodné a co nejdříve je třeba vypracovat nové zákony, které by odděleně pojednávaly o cannabisu. Držení malých množství cannabisu by nemělo být trestáno vězením a jeho prodej by se měl trestat pouhou pokutou nepřekračující částku 100 liber či vězením do čtyř měsíců.

1970 – The Canadian LeDain Commission Report – Vzhledem k tomu, že v případě cannabisu se nejedná o narkotikum, doporučujeme, aby byl vyřazen z látek spadajících pod zákon o narkotikách. Komise je toho názoru, že za prosté držení marihuany by nikdo neměl být trestán vězením.

1972 – National Commission on Marihuana and Drug Abuse – Škodlivý potenciál marihuany pro drtivou většinu jejích uživatelů a její skutečný dopad na společnost neodpovídají tvrdým postihům vůči těm, kteří ji užívají. Současný společenský a trestní postoj k marihuaně je naprosto neúměrný skutečným škodám na jednotlivcích či na společnosti, které tato droga působí.

1972 – The Dutch Baan Commission – Současný zákon nebere v úvahu skutečnost, že není možné srovnávat riziko plynoucí z užívání cannabisu s užíváním jiných, z farmakologického hlediska daleko silnějších látek. Tento stav snižuje věrohodnost drogového zákona a drogové prevence na tomto zákoně založené.

1977 – Commission of the Australian Government – Právní úprava by neměla vytvářet větší společenské škody než samotné užívání drog. Měl by se vypracovat a odhlasovat zákon o cannabisu, který by vzal v úvahu výrazné rozdíly mezi narkotiky a cannabisem ohledně jejich léčivých účinků. Držení marihuany pro osobní potřebu by již nemělo být trestáno.

1982 – National Academy of Sciences Report – Regulace distribuce marihuany státem by přinesla úspory v oblasti trestně-právní i ekonomické, získala by se kontrola nad kvalitou a bezpečností této látky a rovněž by se zvýšila věrohodnost varování před jejími riziky.

1994 – Australian National Drug Strategy Committee – Austrálii škodí více její lpění na prohibici cannabisu, než samotné užívání této drogy. Jsme toho názoru, že v naší zemi je třeba provést reformu legislativy týkající se cannabisu.

1995 – Report by the Dutch Government – Bylo prokázáno, že více či méně volný prodej marihuany pro osobní potřebu v Nizozemí nevedl k žádnému podstatnému zvýšení míry jejího užívání v porovnání se zeměmi, kde se uplatňuje silně represivní postoj. Nizozemskou drogovou politiku vedenou v posledních dvaceti letech můžeme považovat za úspěšnou.