Bushka Bryndová, 14. června 2001 (Svět namodro)
Pátý ze seriálu článků, které se pokusí odpovědět na obvyklé otázky o marihuaně, její nebezpečnosti pro zdraví a dopadu na společnost. Odpovědi vycházejí ze seriózních vědeckých výzkumů a statistik.
V otázce marihuany často (nejen u nás) dochází k tomu, že důležitá rozhodnutí jsou činěna na základě mylných informací – mýtů o marihuaně, šířených v médiích i v různých vládních materiálech. Autoři knihy, ze které z velké části vycházím – „Marihuana – mýty a fakta“ (Marihuana Myths, Marihuana Facts, Lynn Zimmerová a John P. Morgan), vydané výzkumným ústavem The Lindesmith Center v roce 1997, systematicky a důkladně probírají jeden takový mýtus za druhým a vysvětlují jejich mylnost ve světle posledních vědeckých výzkumů.
16. Marihuana se ukládá v tělesném tuku a její účinky přetrvávají
Mýtus:
Aktivní složka marihuany – THC – se ukládá v tělesném tuku. Protože THC se z tukových buněk uvolňuje jen velmi pozvolna, psychoaktivní účinky mohou trvat ještě celé dny až týdny po jejím užití. Dlouhé setrvávání THC v těle poškozuje orgány s vysokým obsahem tukových buněk, obzvláště mozek.
Fakta:
Hodně aktivních drog se ukládá v tukových buňkách. Narozdíl od nich však v případě THC dochází k pomalému vylučování z tukových buněk. Následkem toho se pak stopy marihuany dají v těle nalézt ještě po dnech až týdnech následujících její užití. Obsah THC v mozku však již během několika hodin po kouření marihuany klesne pod koncentraci potřebnou k dosažení psychoaktivního efektu. Tukové buňky, ve kterých THC přetrvává, nejsou jeho přítomností poškozovány ani nedochází k poškození mozku či jiných orgánů. Nejdůležitějším následkem pomalého vylučování marihuany z organismu je to, že je možné ji zjistit v moči, krvi a tkáních ještě dlouho po jejím užití a poté, co její psychoaktivní účinek již dávno skončil.
17. Marihuana je hlavní příčinou automobilových nehod
Mýtus:
Stejně jako alkohol, marihuana narušuje psychomotorické funkce a snižuje schopnost řídit vozidlo. Zvýší-li se počet uživatelů marihuany, zvýší se tak nevyhnutelně i počet automobilových nehod.
Fakta:
Neexistují žádné důkazy o tom, že by se marihuana nějak podstatně podílela na automobilových nehodách a počtu jejich obětí. Od určité dávky výše marihuana snižuje schopnost vnímání a psychomotoriku, což by mohlo mít negativní vliv na řízení. Avšak při pokusech s řidiči pod vlivem marihuany se neprokázalo, že by se nějak význačně zhoršovala jejich schopnost řídit vozidlo – v tomto směru je působení marihuany slabší než po nízké dávce alkoholu či po mnohých legálních léčivech (viz článek v češtině o vládou financované studii britské Laboratoře pro výzkum dopravy). Narozdíl od alkoholu, který zvyšuje sklon k riskantnímu řízení, jsou po marihuaně řidiči spíše opatrní. U smrtelně zraněných řidičů byla marihuana téměř vždy nalezena zároveň s alkoholem. U některých jedinců může marihuana hrát určitou roli v nebezpečném řízení, avšak celkově se nedá říct, že by ve společnosti tolik rozšířené užívání marihuany nějak významně ovlivňovalo počet automobilových nehod.
18. Stoupá počet zásahů lékařské pohotovosti v souvislosti s marihuanou
Mýtus:
Zásahy lékařské pohotovosti v souvislosti s marihuanou jsou na vzestupu, zvláště mezi mládeží. Je to důkaz toho, že marihuana je daleko škodlivější, než se mnozí lidé dříve domnívali.
Fakta:
Marihuana nezpůsobuje smrt předávkováním. Počet lidí, kteří při ošetření na pohotovosti uvedli, že užívají marihuanu, se zvýšil díky obecnému nárůstu jejího užívání. To pak vede k situaci, kdy je ošetření uvedeno v souvislosti s marihuanou, ačkoliv marihuana neměla nic do činění s událostí, jež dotyčného pacienta přivedla na pohotovost. Daleko více dospívajících užívá marihuanu než heroin či kokain. Proto je daleko více záznamů o užívání marihuany než těchto tvrdých drog i v souvislosti s ošetřením na pohotovosti. Ve velké většině případů, kdy je marihuana zmíněna, najdeme i zmínku o ostatních drogách. V roce 1994 byla pouze marihuana zmíněna jen u méně než 2% pohotovostních zásahů v souvislosti s požitím drog.
19. Marihuana je dnes silnější než v minulosti
Mýtus:
Lidé, kteří marihuanu užívali v šedesátých a sedmdesátých letech, si neuvědomují, že když dnešní mládež užívá marihuanu, jedná se o daleko nebezpečnější drogu.
Fakta:
Dnešní mládež užívá naprosto stejnou drogu jako mládež v šedesátých a sedmdesátých letech. Malý počet vzorků s nízkým obsahem THC (2-3%) zabavených DEA začátkem sedmdesátých let se dodnes používá k výpočtu dramatického nárůstu síly dnešní marihuany. Je třeba však vědět, že tyto vzorky nebyly typickými představiteli tehdy kouřené marihuany. Údaje o síle marihuany z osmdesátých let jsou daleko spolehlivější a ty žádný nárůst v průměrném obsahu THC nevykazují. Dokonce i kdyby tomu tak bylo, neznamenalo by to nutně, že silnější marihuana je nebezpečnější drogou, protože ta si i při různé síle zachovává obdobný psychoaktivní účinek.
20. Je možné předcházet užívání marihuany
Mýtus:
Programy protidrogové výchovy a prevence v osmdesátých letech snížily užívání marihuany. Od té doby však odhodlání k potírání marihuany kleslo a její užívání tak vzrostlo. Tím, že budeme důrazněji a v širším měřítku bojovat proti marihuaně, je možné zastavit experimenty mladých lidí s touto látkou.
Fakta:
Není žádný důkaz o tom, že hesla o boji proti drogám snižují zájem mladých lidí o drogy. Naopak, protidrogové kampaně ve školách a v médiích mohou dokonce drogy učinit atraktivnějšími. Užívání marihuany mezi mládeží se v osmdesátých letech snížilo a v devadesátých opět začalo růst. K tomuto nárůstu došlo i přes nejmasivnější proti-marihuanové kampaně v amerických dějinách. Drogové výchovné programy jsou v celé řadě jiných zemích založeny na modelu „harm reduction“ (zmírnění škod), který se snaží o zmírnění škod, ke kterým mezi mladými lidmi dochází v souvislosti s experimenty s drogami.